Kdo už uvažoval o paralelních světech? Stejný čas, stejný prostor, pouze jiné události. Hodně lidí a důkazem toho jsou i desítky filmů. Co třeba Na Hromnice o den více? Dávali jej nedávno. Právě on mě inspiroval k napsání tohoto článku. Možná jej rozeberu ke konci.
Nejdříve vysvětlím svou teorii časových smyček v rámci paralelních světů. Každý živočich, ale i dokonce jakýkoliv předmět prochází časovou smyčkou náhodného rozměru znovu a znovu. A pak se v některém oběhu časové smyčky odchýlí a svou bývalou smyčku opustí. Zároveň ale zanechává stále svůj paralelní obraz v bývalé smyčce.
Teprve v jiné smyčce si pamatuje co bylo v té minulé, ale nemůže si pamatovat, co se stalo v té smyčce, ve které se právě nachází, ač ji oběhl třeba milionkrát, až na malé chybičky, kterým se říká "deja vu" [dežaví]. Tyto chyby způsobují, že je objekt z ničeho nic ovlivněn a provede něco jiného než v předchozí smyčce, to pak vede k rozdvojení objektu a ten se pak pohybuje v několika paralelních smyčkách najednou (tím vznikají tzv. paralelní vesmíry).
Počet těchto paralelních smyček narůstá geometrickou řadou s časem od počátku existence objektu. Jelikož nikdo nemůže zjistit počátek existence jakéhokoliv předmětu, natožpak něčeho tak hmotného jako je vesmír a ani není způsobu, jak zjistit četnost štěpení smyček, není možné propočítat počet a "místo" smyček, tudíž je naprosto nereálné se mezi nimi přesunovat. Takže zkoumání paralelních vesmírů má útrum.
Rovněž přesun mezi sériovými smyčkami, jdoucích po sobě, tedy cestování časem je nevyužitelný, i když je možné. Jak jsem říkal při přesunu do následující smyčky zanechává objekt svůj obraz v té původní, stejně tak je tomu při přesunu do jakékoliv smyčky. Takže nikdo nepozná, že by jste se přesunuli v čase, protože se vůbec v té smyčce, odkud jste vyrazili, nikam nehnete.
Pokud se přesunete nazpět, přesunete se do smyčky kde již existujete, a protože nemohou existovat dva předměty na stejných souřadnicích všech pěti rozměrů (osa x,y,z, vzdálenost od první sériové smyčky (tedy čas) a vzdálenost od první paralelní smyčky (číslo paralelního vesmíru)), splynete se svým původním obrazem a zaniknou i vaše vzpomínky, které jsou součástí vašeho celkového stavu. Až na malé chybičky, které se už nedají nazvat deja-vu, protože působí odchylky v mnohem větší hloubce, a tedy i rozsahu.
A pokud by jste měli cestovat v čase dopředu, pak už jen záleží na tom, jak daleko. Pokud jen na blízko, tedy někam, kam již nějaká paralelní smyčka dospěla, splynete se svým obrazem, ale tentokrát váš původní stav ztratíte zcela a bez vyjímky. Pokud se vzdálíte moc, pak jsou asi dvě možnosti.
1. Založíte svou vlastní smyčku. Špatná zpráva je, že zde zůstanete zcela osamocen jen Vy a tma, protože na nelineárně vzniklou smyčku žádné jiné nenavazují, tudíž se sem nemohou dostat žádné jiné objekty. Pravděpodobnost, že by se sem někdo čirou náhodou trefil podruhé a přišel vás rozveselit je až směšně malá. I když v tu chvíli bude spíš k pláči. Něco jako hmotnost elektronu ku hmotnosti Slunce. Útěchou je, že si tuto nově vzniklou smyčku po sobě můžete pojmenovat.
2. Jelikož zde není žádná smyčka, chybí vám jeden rozměr, a jelikož nemůže nic existovat, pokud to nemá všech pět (rozměrů) pohromadě, buď zcela zaniknete, nebo se propadnete do jiné smyčky.
To bude asi všechno, na ten film raději zapomeňte, je to nesmysl a už mě přešla nálada jej rozebírat. Pokud máte nějaké dotazy pošlete je na adresu
bubak@e-mail.cz, rád vám na ně odpovím.
