Pokésrazy – PokéČundr 9 – 2. den – Obrázkový popis
Zpět na seznam srazů
<- 1. den | 3. den ->
Pohled na rybník v kempu Baška v ranním chmurném počasí.
Druhý den, ještě, než jsme procitli, přišel k nám do pokoje TRDrak s otázkou, zda hodláme prospat celý PokéČundr. Já jsem pomalu vstávala, ale Totodil se nenechal. Strhl se souboj, při kterém se Totodil zmocnil našeho společného klíče od pokoje a zamkl dveře, aby už nás TRDrak nerušil... ale zakázal tím komukoliv z našeho pokoje odejít. Museli jsme použít veškeré síly, co nám stačily (a donucovací prostředky jako byly moje zabahněné křusky, popř. fotografie Jackie a iPhone jako štít před vodní pistolí ovládanou Totodilem), abychom se klíče zmocnili zpět a dostali se ven z pokoje. Já jsem šla za drakem na snídani do kempové hospody, ale protože tam neměli nic pořádného k snědku a ten Jearynenův langoš vypadal velmi podezřele, raději jsem s drakem, Ashelinkou a Jearynenem jela nakoupit pár potravin do Frýdeckého-Místeckého Tesca.
Když jsme se vrátili, ostatní Pokémoni už vstali. Někteří šli na snídani, jiní si pronajali tenisový kurt. Proběhla tradiční diskuse o tom, kam jít a kam nechodit, až jsme se konečně rozhoupali, a...
...vyšli jsme na "celodenní" výlet (ve 13:17 odpoledne).
Výlet byl pěkný, cestou jsme se mohli kochat krásnou přírodou.
Drak kochající se krásnou přírodou.
I ti nejmladší z nás pěkně chodili na výlety.
Už jsme se těšili, až konečně narazíme na stravovací zařízení, abychom si dali oběd. První pokus nevyšel, museli jsme se vydat ještě dalších pár kilometrů do Palkiovic. Ale kde jsou Dialgovice?
V Palkiovicích jsme zapadli do restaurace a objednali jsme si oběd. Času bylo dost, neboť jsme na jídlo čekali poměrně dlouho, takže jsme chvíli krátili koukáním do mapy a plánováním další cesty nebo hraním na DSkách.
Suicune Wolf trávila dlouhou chvíli kreslením Snorlaxe s útokem SELFDESTRUCT.
Pozdě, ale přece! Jirachiho palačinka vypadala opravdu výjimečně (a také byla výjimečně sladká a dobrá).
A na tohle jsem čekala 2 hodiny? Ne, že by to nebylo dobré, ale... no, přejídat se není zdravé, že ano.
Po obědě jsme si ještě objednali několikrát palačinky a jako výraz vděčnosti jsme jim na ubruse nechali památku.
TRDrak, Ashelinka a Mňau odešli z restaurace trochu dříve prozkoumat nedaleký potůček. Drak si opatrně zchlazuje končetiny.
Jů, paráda, ono to chladí...
...tak proč se nezchladit trochu víc, že jo, Mňau?
Zmáčený drak...
... se zmáčeným kocourem.
Po třech hodinách v restauraci jsme se opět vydali na cestu. V jednom bodě jsme se rozdělili na tři skupinky a každá šla jiným směrem.
Lenny, Jearynen, Quest, Morx, Thes, Tyracroc a Suicune Wolf si procházku prodloužili tím, že si zašli pro nedalekou kešku. Zatímco Lenny se kochal keškou, Sui se kochala krásným výhledem na krajinu.
Quest a Jearynen.
Mezitím Onix, TRDrak a Ashelinka si cestu naopak zkrátili a vydali se rovnou domů. Cesta však vedla přes pole a chlupy z obilí pak měli všude.
Vuk se se zbytkem Pokémonů vydal střední lesní cestou necestou.
A protože času již moc nezbývalo a cesta byla dlouhá, pokračovali jsme ještě dlouho po setmění. V jednom bodě jsme se opět napojili na Vukovu skupinku a pokračovali jsme společně. Také se k nám přidala toulavá kočka a pokračovala s námi skoro až do kempu, ne a ne se jí zbavit...
Zcela vyčerpaní Pokémoni na jedné z posledních PokéPauz, pár kilometrů od kempu. Do pokojů jsme se vrátili dvacet minut po půlnoci a rovnou jsme šli spát.
<- 1. den | 3. den ->
Zpět na seznam srazů
<- 1. den | 3. den ->
Pohled na rybník v kempu Baška v ranním chmurném počasí.
Druhý den, ještě, než jsme procitli, přišel k nám do pokoje TRDrak s otázkou, zda hodláme prospat celý PokéČundr. Já jsem pomalu vstávala, ale Totodil se nenechal. Strhl se souboj, při kterém se Totodil zmocnil našeho společného klíče od pokoje a zamkl dveře, aby už nás TRDrak nerušil... ale zakázal tím komukoliv z našeho pokoje odejít. Museli jsme použít veškeré síly, co nám stačily (a donucovací prostředky jako byly moje zabahněné křusky, popř. fotografie Jackie a iPhone jako štít před vodní pistolí ovládanou Totodilem), abychom se klíče zmocnili zpět a dostali se ven z pokoje. Já jsem šla za drakem na snídani do kempové hospody, ale protože tam neměli nic pořádného k snědku a ten Jearynenův langoš vypadal velmi podezřele, raději jsem s drakem, Ashelinkou a Jearynenem jela nakoupit pár potravin do Frýdeckého-Místeckého Tesca.
Když jsme se vrátili, ostatní Pokémoni už vstali. Někteří šli na snídani, jiní si pronajali tenisový kurt. Proběhla tradiční diskuse o tom, kam jít a kam nechodit, až jsme se konečně rozhoupali, a...
...vyšli jsme na "celodenní" výlet (ve 13:17 odpoledne).
Výlet byl pěkný, cestou jsme se mohli kochat krásnou přírodou.
Drak kochající se krásnou přírodou.
I ti nejmladší z nás pěkně chodili na výlety.
Už jsme se těšili, až konečně narazíme na stravovací zařízení, abychom si dali oběd. První pokus nevyšel, museli jsme se vydat ještě dalších pár kilometrů do Palkiovic. Ale kde jsou Dialgovice?
V Palkiovicích jsme zapadli do restaurace a objednali jsme si oběd. Času bylo dost, neboť jsme na jídlo čekali poměrně dlouho, takže jsme chvíli krátili koukáním do mapy a plánováním další cesty nebo hraním na DSkách.
Suicune Wolf trávila dlouhou chvíli kreslením Snorlaxe s útokem SELFDESTRUCT.
Pozdě, ale přece! Jirachiho palačinka vypadala opravdu výjimečně (a také byla výjimečně sladká a dobrá).
A na tohle jsem čekala 2 hodiny? Ne, že by to nebylo dobré, ale... no, přejídat se není zdravé, že ano.
Po obědě jsme si ještě objednali několikrát palačinky a jako výraz vděčnosti jsme jim na ubruse nechali památku.
TRDrak, Ashelinka a Mňau odešli z restaurace trochu dříve prozkoumat nedaleký potůček. Drak si opatrně zchlazuje končetiny.
Jů, paráda, ono to chladí...
...tak proč se nezchladit trochu víc, že jo, Mňau?
Zmáčený drak...
... se zmáčeným kocourem.
Po třech hodinách v restauraci jsme se opět vydali na cestu. V jednom bodě jsme se rozdělili na tři skupinky a každá šla jiným směrem.
Lenny, Jearynen, Quest, Morx, Thes, Tyracroc a Suicune Wolf si procházku prodloužili tím, že si zašli pro nedalekou kešku. Zatímco Lenny se kochal keškou, Sui se kochala krásným výhledem na krajinu.
Quest a Jearynen.
Mezitím Onix, TRDrak a Ashelinka si cestu naopak zkrátili a vydali se rovnou domů. Cesta však vedla přes pole a chlupy z obilí pak měli všude.
Vuk se se zbytkem Pokémonů vydal střední lesní cestou necestou.
A protože času již moc nezbývalo a cesta byla dlouhá, pokračovali jsme ještě dlouho po setmění. V jednom bodě jsme se opět napojili na Vukovu skupinku a pokračovali jsme společně. Také se k nám přidala toulavá kočka a pokračovala s námi skoro až do kempu, ne a ne se jí zbavit...
Zcela vyčerpaní Pokémoni na jedné z posledních PokéPauz, pár kilometrů od kempu. Do pokojů jsme se vrátili dvacet minut po půlnoci a rovnou jsme šli spát.
<- 1. den | 3. den ->
Zpět na seznam srazů