Pikachu.cz
Jméno: Heslo:
Yandex.Metrica

Pokésrazy – PokéČundr 5.2 – Textový popis

Zpět na seznam srazů

Napsal/a: dragonair Ian

1.1 Úvod

Asi každý PokéČundr má své nej. Tento byl bezesporu nejspárovanější a nejemočnější. Mnoho zážitků je příliš důvěrných na rozepisování a chybí tady, ale právě díky nim jsme si někteří mnohem blíže.

Pokékomunita se každopádně vyvíjí: už to nejsou izolovaní jedinci, kterým přijde neuvěřitelné, že potkali pokéfandu, jak tomu bylo na prvních akcích. Pokémonů jsou teď desítky, mají za sebou několikaletý vývoj a liší se zájmy i názory.

Tyto rozdíly jsou na první pohled zřejmé i mezi Ratmírovským a Zlatokorunovským PokéČundrem: ve Zlaté Koruně nikdo nevytáhl ani GB, ani karty. Řekl bych, že na ostatní jsme nepůsobili jako parta bláznů, kterým je jedno, co si o nich okolí myslí, ale docela spořádaným dojmem: jsem si jist, že kdybych skoro kohokoli z účastníků pozval na akci se svými nepokémoními přáteli, nevázl by hovor a dobře bychom se mezi sebou bavili. Móda totiž opadla a zmiňuji-li se svým přátelům o Pokémonu, nemívají už ve tváři ten výraz no jo, blbost pro malá děcka. A naopak: mnozí pokémoni například nemají nic proti zpívání nepokémoních písniček.

Koneckonců věkový průměr byl 17,8 let a jsem rád, že se to projevilo i na hloubce vztahů: obzvláště blízko si byli Bardi, Gokánie a Peevee, také spolu vystupovali Hiro.P a Wolfest, Mei a Glut. Jen Linduša, Týkej, Kochta, Spirit a já jsme zůstali na ocet.


1.2 Třetí den

První dělení však proběhlo už třetí den po návštěvě muzea Tortury, kde jsme shlédli středověké způsoby mučení, z nichž nejsadističtější mi přišlo rozřezávání Křesťanů zaživa vejpůl, a to podél dlouhé osy od rozkroku k hlavě. Brrr. Mei, Glut a Hiro.P se pak od nás odpojili a zamířili zpět do kempu. Že by si to chtěli vyzkoušet? O_o Jako nejskalnější fandové si od nás za to vysloužili přezdívku Mangisté.

Zbytek se šel pokochat k jezu topícími se vodáky. Poprvé jsem viděl, jak tamní jez sjel někdo kanoí bokem bez cvaknutí a bez pádel. Haluzáři. Pak se od nás odpojili Megy, Linda a Wolfest. Že by si to chtěli vyzkoušet? ^_^ Vymlouvali se na to, že si chtějí něco vypálit u Megy doma, každopádně jsme jim pak říkali Školka, podle znatelně nižšího věkového a výškového průměru.

V čajovně se pak od nás ještě po afrodiziakálním sahlepu odpojili Blue, Gardi a Týkej, a tak jsme s Gokem, Kochtou a Spiritem osaměli, neboť Peevee zůstali v kempu. I prohlíželi jsme si necenzurované fotky nad vybranými čaji a relaxační hudbou, založili jsme tajný spolek Fotograficko-meditativní Grupy (FMG).

Po návratu jsme jako každý ob-den opékali špekáčky dlouho do noci. Jako kuchaři jsme se s Gardi za celou dobu vyznamenali jen gulášem(1), krupicí a ovocným salátem. Kurňa ono je to těžké dělat společná jídla, když půlka dá přednost romantické večeři v restauraci a neřekne ani bú. Pak spousta jídla zbytečně zbývá a ne vše se dá recyklovat. Když pak polní kuchyni jednoho dne navštívily myši (bacha na ně, šmejdí všude) a leccos se muselo vyhodit, zůstal jsem pár kilo v mínusu. No, poučení pro příště: jako slibný nápad se zdá založit sklad, kam se všechno společné jídlo shromáždí a eviduje a kde bude seznam, kdo si co bere.


1.3 První den

Slunce pražilo většinu PokéČundru, ale první den vypadal úplně jinak: vytrvalé deště změnily kempovou louku v močál, sychravé podzimní počasí skoro nedovolovalo vystrčit ze stanu nos. Nakonec splněné předpovědi o jasné obloze a třicetistupňových vedrech vypadaly jako sarkastický vtip. Vitamín C a Lindin táta (arigato), který přivezl deky, nám pomohli tento nečas přečkat ve zdraví

Pamatuju si, že jsme tu dobu s Meiling a Hiro.P hráli dokreslováka na sluníčko a kreslili počasnický komiks.

Kvečeru se ale počasí umoudřilo a i když pár následujících nocí bylo ještě chladných, ohníčky do půlnoci dokázaly zahřát: mnohé díky patří dědovi Megy za místně tak vzácné suché třísky: okolí nám nad svými čadícími hromadami haluzí závidělo gril a jasný plamen.

Glut se navíc rozjel a překládal Rammsteiny do češtiny: „Ty, tys mě, tys mě fragnul. Tys mě fragnul a já na to nic neřek‘…“


1.4 Druhý den

Jako každý den bylo ráno mírně rozespalé. Vzhledem k neobvyklému spárování jsem usoudil, že nejvhodnější čas k vstávání ze stanu bude 9.30. Dorazil jsem z Budějic o čtvrthoďky později, promiňte přátelé, krom nákupu snídaně jsem ještě musel vyřídit pár faktur a pár drobností na chystané gymy.

Ten elektrický, původně neplánovaný, se odehrál ještě dopoledne. Nad Mt.Moon, kterou halil hustý mrak, totiž poletoval Zapdos se svými blesky. Jediná ochrana proti němu byla Kendlipšy berries, které vyzyvatelé získali místo bleskového odznaku.

Nakonec jen šest trenérů se odvážilo až na vrchol: velikou úctu měla zejména Evee [eví], která cestou několikrát poklekla.

Návštěvu rozhledny široko daleko nejvyšší hory jsme nakonec nestihli, no byli jsme rádi, že nám aspoň otevřeli drobné občerstvení. Cesta s kopce pak byla o poznání pohodlnější, jen Blue nás trápil záludnými pokéotázkami, při kterých jsem až vážně zapochyboval, jsem-li opravdu mistrem pokémonu.


1.5 Čtvrtý den

Vypravujeme se na celodenní výlet úmorným vedrem na Dívčí kámen. Odhodlal se i málomluvný Spirit a statečně se pral se žhnoucím sluncem, statečně zdolal všechny kopce, při posledním však dal neuvážený slib, že jestli to dojde, vykoupe se v řece ve věcech. A nakonec došlo na věc: v kempu se Gardi převlékla do hippy: batikované, ručně šité triko trenéra bleskového gymu, dlouhá sukně, copánky a relaxovaný pohled. Ležérně vyhlásila travnovodní gym: kdo se nejvíc zhulí(2) a sjede bez lodě peřeje, dostane hubana a travnovodní odznak. Nakonec jsme zůstali v bezpečné části řeky, bez trávy a bez hubana, ale dovádivě se prali s proudem a jako šipky plavali po proudu po celý zbytek dne.

Den byl velmi žhavý a nakonec nás musel z Třísova svést patrový vláček-motoráček. Půjdete-li někdo kolem, stavte se u 650-letého sudowooda, šest pokémonů je zapotřebí k jeho obejmutí. Na vodu nereaguje a okoloprocházející neblokuje, jen kapličku museli kvůli němu dvakrát stěhovat.


1.6 Pátý den

Pátý den započal návštěvou cisterciánského kláštera a skončil temným gymem. Podrobnosti šíleností tohoto dne zůstanou zahaleny.


1.7 Šestý den

Ráno mě probudila Gardi ze svého stanu. Den balení. Odcházím s první skupinkou, bolest naraženého kolena z předchozího dne mě nutí použít vlak. Doma se pak léčím celý den.


1.8 Závěr

Určitě nejsem sám, komu tento PokéČundr zůstane ještě dlouho v hlavě. Jsem rád, že jsme se někteří vzájemně otevřeli a významně upevnili svá přátelství.

Nakonec jsme vydrželi i jako skupinka, přestože mnozí byli často separé. Většině patří velký dík za ty chvíle, kdy skupinku pomáhali udržet. Často to jde v rozporu se sobeckými zájmy některých jedinců.

Proto si myslím, že budoucnost patří menším, soukromým srazům, kde k tomuto rozporu nedochází, kde každý má chuť být pro ostatní a sdílet společné zájmy. Na druhou stranu otevřené srazy by neměly zcela vymizet, protože jejich různorodost pomáhá začlenit se nováčkům: je nutné se tam více přizpůsobovat (k čemuž není každý ochotný), ale snad každý si v té roztříštěnosti najde svůj střípek.


1) Neplést si od Guláše: rozmazlené kočky domácí, která k nám chodívala na oběd. Toto pojmenování dostala, abychom nezapomněli, kamže ji to nakonec chceme dát, ta potvůrka to však včas vycítila a šla se nacpávat jinam.

2) Nikdo si za celou dobu nezapálil, nikdo se neopil. Pokémoni jsou v tomto velmi zodpovědní.

  • Komunita
  • Anime
  • Hry
  • TCG
  • Fan
  • Download
  • Ostatní